Teď tu nejsem

7. července 2012 v 20:32 | Hifi |  Odpadkovej koš
Hej, víte, jak si vždycky lidi strašně stěžujou, že by se chtěli vrátit o pár let zpátky? Nebo žijou jenom v představách o tom, co bude? Vlastně je to celý strašně smutný. Ale litovat já vlastně moc nedokážu. Moje budoucí tetování zní 'Never regret yourself', ale klidně bych to poslední slovo mohla vynechat. Prostě: Nikdy nelituj.

Naprosto drtivá většina lidí mě tím štve. Jedna půlka z nich si říká "Ach jo, kdybych to tak mohl/a udělat jinak..." a vůbec jim všelijak vadí, co už se stalo a co prostě k*rva nejde vrátit zpátky. Jo, bylo by fajn, kdyby si každej mohl po sobě svůj život zkontrolovat a až dodatečně ho přivést k dokonalosti. Mít to všechno bez jediné chybičky. Všechno dodatečně pořádně promyslet. Nádhera, ne?
A co půlka druhá: "Za pár let seknu s tímhle hnusným ubíjejícím životem, kterej mi naproto nevyhovuje, a něco se sebou udělám." Jo, krásný slova. Ale proč za pár let? Proč ne teď? Jste moc mladí? Nikdo vás neposlouchá? Nejsou peníze? ... Myslíte, že za pár let to bude lepší? Protože ono třeba nebude. A potom to změníte na "Ach jo, kdybych to tak mohl/a udělat jinak..."
No dobře.
Co mě s*re nejvíc...
jsem já sama.


V podstatě se dá říct, že spadám do druhý kategorie. I když to tak úplně není pravda. Ano, jsou tu nějaké překážky, ano, bylo by k*rva těžký je všechny překonat. Jenomže já pořád čekám. Není to o tom, že bych se svým životem, se kterým skutečně spokojená nejsem, nemohla nic udělat, jde jenom o to, že v týhle společnosti a v tomhle světě strašně záleží na tom, kolik vám je, resp. jestli jste, nebo nejste plnoletí. Může to znít jako chabá výmluva a ano, z hlediska plnoletých to určitě je chabá výmluva, ale vlastně jenom od téhle jediné pitomé věci se odvíjí všechno špatný (no dobře, i pár dobrých, ale ty teď neřešíme) věcí v mém životě. Protože kdybych teď, právě v tuto chvíli, v přítomnosti tak, jak existuje, udělala všechno, co chci, a co by spělo k změně všeho, co změnit potřebuju (a chci), v konečném výsledku by to vedlo jenom k zhoršení všeho. Protože ačkoliv je vážně úžasný, že když teď něco ukradnu, nezavřou mě a v podstatě to všechno bude na matku a otce, je mi to úplně k ničemu. Já jsem v jistém smyslu spolehlivý člověk. Ale hlavně, hlavně jsem soběstačná, ano, dokážu se o sebe postarat. Neříkám, že by to bylo lehké, neříkám, že by to bylo ideální, ale kdybych musela - a já bych hlavně chtěla - dokázala bych to.
Jenže když 14-ti letá holka zdrhne od svejch rodičů, chytěj ji a pošlou zpátky.
A já s tím nic neudělám, zákony nezměním. To vážně nedokážu, a tak nějak o to ani nestojím, vím, že to dává smysl, že většina lidí v mém věku potřebuje tenhle druh ochrany a je jenom moje smůla, že já ne. Zákony se řídí podle většiny. Tak je to správně - účelně. Ale já jsem menšina.
Kdyby se mnou v tuto chvíli začalo být nakládáno jako s 18-ti letým...
Sledovala bych noční oblohu. Studovala bych a četla dlouho do noci. Byla vegetariánka. Obarvila si vlasy. Napsala knihu. Podporovala lidi kolem sebe. Ve dne hrála na klavír. Žila v tichu, i když bych se stále smála. Lámala si hlavu nad účtem za nájem a elektřinu. Pracovala a byla klidná, že nikomu nic nedlužím. Pomalovala si zeď vlastními kresbami. Vídala se s těmi, které mám tak ráda.
Ale hlavně bych už nikdy nemusela vidět svoji matku. A jako bonus ani svého otce.

Hej, matka mi slibuje, že se rozvedou, už víc jak rok, a pořád nic.
Bylo mi řečeno, že moje matka umírá, ale pořád se nic neděje a všichni předstírají, že je všechno strašně v pořádku.
Bylo mi dovoleno jít na intr, na střední školu někam hodně daleko, ale když jsem si nějakou našla, řekli, že se jim to nelíbí.
Bylo mi zakázáno žít.

Jo, zoufalá jsem.

Jo, nenávidím svoji matku, ale na druhou stranu - jo, mrzí mě to. Většina lidí mi to dává za vinu, ale já s tím chci něco udělat, jenže nedokážu. Nejsem robot. Nejsem bezemocionální. A ačkoliv mě to vlastně štve, jsem melancholik.
A chci žít.

...
...
...
Prosím?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama