Srpen 2012

Do smíchu mi není

30. srpna 2012 v 22:42 | Hifi |  Odpadkovej koš
Sakra, koukám, že jsem sem včera zase napsala dobrý píčoviny. Jako
tohle
už není
vtipný.
Říkám, resp. píšu, tuhle větu dneska už asi podesátý a víte co?
Je pěkně hnusně výstižná.

Promiň, bejby

29. srpna 2012 v 23:00 | Hifi |  Odpadkovej koš
Když mě se vážně nechce.
Mít.
Snít.
Plout.
Psát.
Žít.
...No to jsem dopadla.

Článek o článku: 'Něco všeho, něco Lostů'

13. srpna 2012 v 3:19 | Hifi |  Odpadkovej koš
Huhauahua.
Chce se mi strašně moc napsat článek, ale na tom druhém blogu (takovej ten ofišl, víte, jak jsou vždycky dva blogy, jeden s tvorbou a na nějaký urovni a druhej totálně o ničem, deník, výkecář, místo pro spamování? Tak tohle je ten druhej. Až na to, že se tu brzo objeví yaoi (slash) povídky, bo ty na tom první blogu nemůžou bejt, bo ho mají i některé moje spolužačky a já je nechci kazit. Ne ne ne. Jen ať to udělá někdo jinej. Já jsem přece strašně hodná. Um. Muhaahhaha.) (Zase píšu megalouhé závorky, sakra!) (Takhle jednou napíšu článek celej v závorkách.) (I nadpis bude v závorce.), ale jelikož tam je 98 článků a já chci jako 100. zveřejnit prolog Edge, mojí psychotropní mega divné a cool povídky - osobního 'bestceleru'...
No, tak jsem se rozhodla otravovat článkem zase tady.
A chtěla jsem napsat něco, jako, co by mělo nějaký smysl. Ano, na tomhle blogu jsou totiž jenom samé povrchní kecy. A my se teď bavíme s Err o takovém zajímavé tématu. Nebo spíš tématech.
Jestli muži přemýšlejí lépe než ženy, že chci být kluk a o Eřřiné homofobní hitlerovské profesorce psychologie.
Dáme si k tomu písničku, co říkáte?

Omfi, měla jsem tu takový dlooooouhatánský (cca dvoukilometrový), nic neříkající výkec (no, nic neříkající... byl o Lostech, takže říkal hodně!) a... zůstalo mi z něj jen to, co je nad videem T.T (plus video, což mi teda k ničemu moc není)
OMCDVNUVNUI Losti, smazali se mi LOSTI, smazal se mi článek s LOSTAMA! To ti nikdy nedpustím, Jashine! Proč jsem tak blbá?! (A já si všimla, že jsem odhlášená, sakra!)
No, mně to nevadí, že jo. Já si to klidně napíšu znova.
Takže mysli, Hif, mysli, co všechno za píčovimy jsi do toho článku vyklopila?
Určitě, že miluju Losty. Mám dokonce silný podezření, že je to tam několikrát. Totiž, není, bylo. Ach, to je tak smutné. Připadám si trochu jako na pohřbu. "Sešli jsme se dnes, abychom uctili památku našeho drahého neuloženého článku, z něhož se uchoval pouze název, políčka Autor a Rubrika a ten text nad videem plus video. Jeho další přibližný obsah byl zhruba o tomto: Losti. Losti Losti Losti. Hodně Lostů. Miluju Losty. Jsou skvělí. Losti."
Um... ne, Hif, to jsi nechtěla.
UŽ VÍM, CO V TOM ČLÁNKU BYLO!
Keigh se vrátila!
Chápete to? Chápete to? Chápete to?! (Nenamáhejte se odpovídat, já vím, že nechápete.)

No a pak tam bylo něco jako, že jsem se k tomuhle článku vrátila až po třech hodinách a přečetla si, že tenhle článek měl mít nějakej smysl, no a že na to seru a taky vím že jsem použila "Fuck off!". I když to bylo před tím, že se Keigh vrátila. Nevadí, ne?
A vůbec jsem v tom článku hodně kecala o Lostech.
A děkovala Keigh, že mě k nim přivedla. Takže děkuju, Keigh, nikdy ti to nezapomenu.
Protože oni jsou přesně to, co potřebuju, protože oni jsou přesně to, co miluju, protože v nich jsem já.
Tam v Jesus Walks.
V Somedays.
Last Train Home...
a Jesus Walks ještě jednou, Ianyeah! Tuhle písničku... mám ji asi nejradši, i když se mi to těžko přiznává, jako, že mám nějakou radši než ostatní, protože vážně drtivou většinu z jejich písniček totálně miluju a... i ty, co nemusím, mají něco do sebe. Ale tahle je vážně totálně pro mě.
Hah, a to jsem nejdřív proti albu Weapons pořád něco měla. Vážně, ohromně mi vadilo, ale já nemám absolutně žádné tušení proč. Mám podezření, že v tom byl jistej druh strachu, strachu, že budou jiní, protože já si zamilovala jejich starý, tak moc starý písničky - i ty, co je jim stejně jako mně... a oni se za tu dobu mohli tolik změnit! Mohlo to být celé jiné! Mohli se dopracovat jinam, než jsem doufala já - mohli být jiní, než jsem předpokládala (a doufala a snila) já - takovej hodně blbej druh xenofbie, nechtěla jsem, aby se měnili.
Ale oni se nezměnili.
Vyspěli, ujasnili si pár věcí, dostali se do maličko jiného stylu, přestali tolik řvát a tolik kňourat a víc zpívat a z mého pohledu se vůbec docela zlepšili, ale -
Pořád je to TA skupina Lostprophets s Ianem Watkinsem.
Ta kapela... dělá přesně to, co potřebuju:
kope mě do prdele, když si sedám,
protože já se nesmím zastavit.

They tell you Jesus walks but baby he'll just walks away
No matter what you do you gonna have to fight someday
(...)
We've got a change to live for more
(Jesus Walks)

Sometimes we laugh
Sometimes we sream
(...)
Some days are good, some days are tough,
Some days these dreams just ain't enough
(...)
But we still want to chose those dreams
(...)
Some days we screm
(Somedays)

Mimochodem, tyhle dvě písně jsou právě takhle za sebou v albu. Jo, přesně v tom. Weapons. A já si toho všimla až po vydání článku.

Absolutní spokojenost

11. srpna 2012 v 2:50 | Hifi |  Odpadkovej koš
Omfi.
OMFI!!!
Musím si pořídit pořádný sluchátka. Žádný pecičky do uší ani ne za dvě stovky a už vůbec ne notebookovej reprák, co stojí za hovno (i když je tak hezky vbudovanej a vůbec vypadá totálně cool)
Je půl třetí ráno, mám v sobě kafe, nemůžu a nechci spát, píšu si tu pwp (omfi... fix mě zabije, mám už přes 1800 znaků svojí části a nedostala jsem se k sexu, takže to asi zase zůstane na ní a... ona mě fakt zabije) a poslouchám tohle:


A čmajzla jsem batrovi jeho dokonalý rasta Skullcandy sluchátka, kvalitní, žádný šmejdy, abych nerušila, bo on už chudák spí, nevím, co mají všichni s tím spánkem (no oukej, já jsem předevčírem spala 15 hodin v podstatě v kuse, takže nemám co říkat... krapet rozhozenej režim o prázdninách, no jo, Keigh i Err (blbé jméno, fakt, beby, přejmenuju tě, píšu to už potřetí) mi nadávají, pomoc, a omfi, už zase píšu super dlouhé nikdy nekončící věty a závorky, kua) a jako teď si to tu s nima pouštím a píšu do toho jak se Ian s Geem tak krásně mazlí a rozpouštím se u toho a prožívám earorgaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaasm! (konečně konec věty)
Jů, mi na temhle blog někdy někdo napsal komentář? *čte*
Jů, a není to komentář od nikoho, komu jsem dala adresu na tenhle blog a vlastně od nikoho, koho znám! Jů jů jů! (všimněte si, krátká věta)
omfi ta skladba je tak krásnáááááááááááááá.
Prožívám pocit totální eurofie. Asi bratrovi ty sluchátka nevrátím. Muhahahhaha. Škoda že teď nemám litr a půl na sluchátka. Aaaaaah. Potrebujem ich! A on poslúchá len hociaké sračky. DnB a čo ja viem čo všetko. No oukej aj to je niekedy fajn. Ale ja poslouchám fakt... svělé věci, prostě! Nemůžete nějaký techno srovnávat s klavírem nebo smyčcovejma nástrojema~ Ah, asi na ty housle fakt začnu hrát. I když mi to spousta lidí vymlouvá. Já vím, že je to super těžkej nástroj a že když totálně flákám něco tak lehkého, jako je klavír, kde jenom mačkáte jednotlivý klávesy a každá nota má hezky jednoduše svoji vlastní klávesu jenom pro sebe, asi nemám na to hrát na něco tak dokonalého a dokonale složitého, jako jsou housle, ale... awwww, já je totálně miluju! Znáte VSQ? The Vitamin String Quartet. Najdete je na YT, jsou to (překvapivě) čtyři naprosto dokonalí lidé, konkrétně tři muži, jedna žena (a ta hraje na cello... celloooooooooo!!!) a dělají jakože fakt totálně profesionální nejvíc dokonalé covery na známé písničky třeba právě od MCR, ale třeba i od Lady Gagy nebo Adele. GD, 30STM, Paramore, Linkini... omfi totálně je za to miluju! Protože dnešní umělci vůbec nejsou tak špatní, jak si spousta lidí myslí a taky na ně spousta lidí nadává (teda... já mám zrovna všechny z výše uvedených ráda, ale je mi jasné, že se najdou tací, co proti nim něco mají, hlavně ti ze starších generací), jenom používají špatné nástroje a moc techniky. Když totiž vezmete jejich hudbu, každou jednu jednotlivou skladbu, a zahrajete je na normálních nástrojích jako jsou klavír, housle, kytara nebo flétna (etc., of course), případně je dáte zazpívat někomu z fakt dobrý coveristů, vznikne vám něco totálně nejvíc dokonalého, jako, fakt, protože ty skladby v sobě něco mají, oni tu hudbu dělat umí, oni do toho vkládají ten kus sebe a je to fakt dobré! Jen blbé je, když se stanou komerčníma. Já proti některým, hlavně rockovým odvětvím dnešní moderní hudby vůbec nic nemám, sama to poslouchám, ale na klasické nástroje nic nemá.
viz. TA NAPROSTO DOKONALÁ SKLADBA VÝŠ, OMFI, OMFI!!!!
*double earorgasm*
Já tady takhle spokojeně umřu štěstím, jo?
Hned co dopíšu to pwp,
muhahaha.

PS: Mám podezření, že ta skladba je taky od VSQ, protože tam slyším všechny 4 nástroje a vpravo mi to nabízí video od nich. No, je to možné. Oni jsou dokonalí.