Promiň, bejby

29. srpna 2012 v 23:00 | Hifi |  Odpadkovej koš
Když mě se vážně nechce.
Mít.
Snít.
Plout.
Psát.
Žít.
...No to jsem dopadla.


Poslední dobou se mě držej vážně divný pocity. Shazuju to na bolest ze separace a ode dneška i rovnátek, protože jsem líná se v sobě zahrabat a zjistit, jak že to je. Um, to je fakt vrchol.
Vím, že se sebou musím něco udělat, jinak se brzo zblázním. O což nestojím, aspoň momentálně.

And sleep
Just sleep

Absolutně netuším, co... co bych... ne, zas kecám.
Sakra. Lžu.
Vím, co bych měla. Zvednout se, našprtat se pár španělských slovíček, pak jí opravovat Podstatu, pak napsat kapitolu Edge, pak sledovat Anděla - a na kriminálky nekoukám - a taky hrát na klavír, protože z těch 32 skladeb, co mám, neumím ani jednu. Teda, těch pět etud mám hned. Jsou lehké.
Lidi mi vždycky dávají lehké úkoly.
Průměrné.
Nic na tom není.
Myslím, že je to to, co mě zabíjí. Protože vím, že to zvládnu za chvilku. Protože vím, že při dostatečném soustředění jsem schopná zapamatovat si dvacet slovíček za patnáct minut. Možná za deset.
I když moje pamět pracuje na školní krátkodobosti, shit.
Ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale...
Sakra.

Ale když mi někdo dá za úkol něco dostatečně těžkého,
vykašlu se na to.


...
Prostě takový
Poeův Démon zvrácenosti,
možná.
Chci definovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama