Tak nevím

15. října 2012 v 19:46 | Hifi |  Odpadkovej koš
Dnešní den byl a stále je... podivnej. Já... nevím. Prostě nevím. Nevím, co mám dělat, jak se chovat, jestli něco předstírat a nakonec ani, jak se cítit.

Nějaká rada?


Abych pravdu řekla, nečekala jsem, že může být nějaký cover na Laniny písničky vůbec dobrý, protože u ní jde hlavně o ten hlas, o způsob, jakým to zpívá, a ten je nenapodobitelný.
A helemese, zamilovala jsem se. Opět.

Víte... v pátek, v pátek to bylo krásný. Někdy v půl jedenáctý mi napůl s brekem, napůl s hysterickým smíchem zavolala kamarádka. Ta, která se mi tři čtvrtě roku neozvala a já jí stejně napsala dopis k narokzám, i když vím, že je nemá ráda a myslela na ni a měla ji ráda. Ta, o které jsem si myslela, že mě musí nenávidět.
A pak mi naléhavě šeptá, jak jsem pro ni důležitá a jak ji to mrzí a jak mě má ráda a že je jí to vážně, vážně líto.
V sobotu jsem létala.
A v neděli? To víte. V neděli šlo všechno štěstí do kytek, protože nemůžu do Prahy. Já... tam potřebuju. Potřebuju tu školu, protože tahle mi nic nedává. Potřebuju velký město, abych se měla kde toulat. Potřebuju velký město, abych mohla poznat spoustu lidí a chodit na spoustu srazů a do kurzů a dělat něco pro to, co chci. A potřebuju se osamostatnit. A nebýt s matkou. Já už to nevydržím. Už ne. Nemůžu to. Nedá se. A přitom se tak snažím. Nemluvím s matkou ani sprostě, ani drze; sprostá a drzá je ona a to si nevymýšlím. Udělám, co mi řekne, to otec mi ještě předhazuje jeho práci, protože je strašně línej. Jsem dobrá ve škole. Mám koníčky, který mě bavěj a věnuju se jim. Nevyžaduju žádný značkový oblečení ani drahej mobil, stačí mi, když je to pohodlné a když mi to ukáže, kolik je hodin. Nekouřím, nepiju, nefetuju. Ano, mám trochu problém s autoritama, protože svůj respekt svěřím málokomu, ale...
TO NEMŮŽU MÍT SAKRA ANI JEDNU CHYBU?!
Takže ne. Já tady nemůžu zůstat. Prostě nemůžu. Budu ráda, když budu v příštích letech zvládat to, že tu trávím víkendy. Ale víc nedám. Přesně tam moje schopnosti končí a začíná čiré zoufalství.
No a pak je tu pondělí, dnešek. A... šance, že pojedu do Anglie, se zvedla na polovinu. Šance, že uvidím fix, je 40%.
Může mi někdo vysvětlit, co je tohle za logiku?
A pokud je dnešek zase v pohodě...
Co mě čeká zítra?

Možná bych jen mohla přestat poslouchat to, co poslouchám. Ani Lana Del Rey, ani Amy Winehouse, ani The Doors mi zrovna nepomáhají, ale na to už bych si asi mohla zvyknout. Neposlouchám optimistický věci. Vyjma Lostů. Ale ti taky nejsou optimističtí. Svým způsobem. A zároveň ano. Sakra. Ani nevím, co poslouchám.
Potřebuju se vypsat. Jakoukoli blbost. Musím vymyslet nějakou hodně, hodně jednoduchou záplatku a napsat aspoň pět stran A4 v OpenOfficu, jinak prasknu.
Bojím se zítřka. Moc moc se bojím zítřka. Možná si na těláku zlomím ruku. Nebo mě vyzkouší z fyziky. Iane, já mám zítra fyziku.
Možná bych mohla jenom napsat deset stran výkecu. hahahah.
A přitom to bylo dneska celou dobu tak v pohodě. Ve škole jsem se i smála, přímo chytala (ne)kontrolovatelný výtlemy. S Janette vedle sebe jde předstírat, že vám nic není. Že je ten smích upřímnej. Mám štěstí, že mě moje nejlepší kámoška vůbec nezná, neví, jaká jsem a nepozná, když jí lžu. Jaký paradox.
Někdo kdo mě profackuje?

Ještě jeden cover stejné písně na konec. Možná i lepší. Nevím. Nedokážu to takhle posoudit, protože stejně jako originál má každý něco do sebe a každý něco jiného.
Takže vás nakonec akorát poprosím, abyste si to doposlechli do konce, protože to za to fakt stojí a já vím, že už budu končit, protože teď už mi asi zbývá jen ležet na posteli, čumět nikam a poslouchat.
Vidíte tu ironii? Čtvrnáctileté dítě se sesypalo, protože nemůže chodit do školy.

Vážně, já... dokud jsem nebyla sama, dalo se to. Plánujeme halloweenskou výzdobu, já a Janette, takže se dokonce příští týden ulijeme z těláku. "Bude to takovej náš soukromej komplot." ~ třídní. Ne asi, veřejnej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bee Shifer Bee Shifer | Web | 15. října 2012 v 20:20 | Reagovat

To je jedna z věcí, které si opravdu přeju. Aby mi zavolala moje bývalá kamarádka a navzájem jsme si to všechno vyříkaly. Už rok a půl jsme spolu nemluvily. Já ale prostě nemám dost odvahy a ona taky ne. Stejně by to nebylo jako dřív.

2 noise. noise. | 15. října 2012 v 20:43 | Reagovat

40%? To je celkom dosť...

3 Hifi Hifi | Web | 15. října 2012 v 21:21 | Reagovat

[1]: Zkus to. Vážně. Ona by mi nezavolala, kdybych já předtím nenapsala jí. Trvalo jí sice zvednout ten mobil tři měsíce, ale mě to poslat trvalo čtyři.

[2]: Šak hej, právě. Musím si vyhradit nějakej den, kdy se z tebe budu klepat strachy, abych se nesesunula na zem, až tě uvidím.

4 noise. noise. | 15. října 2012 v 21:36 | Reagovat

[3]: unesiem ťa a nevrátim.

5 Hifi Hifi | Web | 16. října 2012 v 7:33 | Reagovat

[4]: To zní hodně dobře. Můžu si s sebou vzít svůj čaj?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama