Listopad 2012

(Taky vám TTčka poslední dobou připadají jako výsměch?)

23. listopadu 2012 v 12:45 | Hifi |  Odpadkovej koš
Ehh, to nevadí. Nejste sami. To, co potřebuju, je... aby už matka vypadla do práce? Asi? I když jde dneska dřív. Huahuah.
Jestli je tu někdo takový debiltailista (jasně, vážně jsem potřebovala vědět, že dessous je dámské spodní prádlo) (neřešte to, prosím vás) všiml si, kolik je.
*vrací se z oběda čítajícího vařenou mrkev a brambory* ONA ZAČNE HRÁT V RÁDIU AMY WINEHOUSE A TA KRÁVA MI ZAČNE VYKLÁDAT NĚCO O POJEBANÉM JÁGROVI S BARTOŠOVOU?! VYPADÁM JAKO ŽE MĚ TO ZAJÍMÁ?! OMFI.
(Hele, já tu mám pořád rozepsaný článek.)
Umm, jsem nemocná. A doma. A mimo. A nejradši bych šla spát, ale pak bych nemohla usnout v noci a už nechci znova dvě hodiny v kuse chodit dokolečka po pokoji. A pak se další dvě sprchovat a u toho se učit špáninu. Strašně se mi nechtělo vylézt, ale pak jsem nějak omylem zašpuntovala vanu a ona začínala přetékat.
Jinak jsem vyzkoušela otcův gramofon a pustila si Beatles. Užasnej pocit. Miluju gramofony.
96% že jedu do Anglie, dejme tomu 72% že uvidím fix. Možná víc. Máme jeden den celej volnej, jestli jsem to pochopila dobře. Trochu se bojím.
Vlastně mám fajn otce. Uvědomuje si, že už je tady jenom proto, aby mě zásoboval prachama, narozdíl od matky. (Nejsem sobecká, ne tak moc. Ale je to pravda. Já už mu nic nedám. Nemám co.) Neobviňuje mě z toho, že žiju, narozdíl od matky.
Na té mě začíná štvát i její hlas. Strašně řve a mě pak bolí hlava. Její hlas je akorát takovej ten zvuk, kdy stejně nevnímáte slova (tak jako tak neříkává nic pozornostihodnýho) a jenom máte pocit, jako by vás někdo mlátil lehce tupou sekerou do hlavy.
98% že NEzůstanu na tomhle gymplu. Protože by nás v dalším ročníku spojili s lidma, co by měli bejt ročník první, bo je málo lidí. To se of course nelíbí ani mně a kupodivu ani otcovi. Takže jestli nakonec nepůjdu do Práglu, mám aspoň docela slušnou jistotu, že nezůstanu tam, kde jsem. Ale to nemá cenu řešit, protože já co? Správně, půjdu do Práglu. HAHAHAHA.
A teď mě omluvte, jdu si vzít další živočišný uhlí. Asi je trochu divný, když mi to chutná, co? Každopádně se s tím dobře kreslí.

Chci být to kafe někde na cca 15:14.

LalalalaNÁNÁÁÁ! Tůbadůbadů.

18. listopadu 2012 v 14:07 | Hifi |  Odpadkovej koš
(Protože sešit s nadpisama článků z matiky je moc daleko, mám jenom zachycení zpěvu, když Hif nezná slova, v psané podobě.) (Buďte rádi, že jen v psané podobě.) (No fakt.) (Jolly mě chce slyšet zpívat.) (Nikdy nepochopím sebevrahy.)

Rozhovor s učitelkou občanky (o středních školách, opět, protože třídní dělala seznam, kdo kam chce jít a kdo zůstává a všichni byli strašně zděšení, že chce vypadout přesně polovina třídy, takže tahle učitelka dostala za úkol nám to rozmluvit, opět) po tom, co promluvila s půlkou třídy podle lavic stylem "kdo chce zůstat - ani se na něj nepodívám, kdo chce jít jinam - věnuju mu horu času opakováním "nechoď nikam nechoď nikam" pořád dokola" a dostala se ke mně:
Úča: "No, Hif nikam nejde, že jo..." *už se otáčí k dalšímu*
Hif: "Ne, já jdu pryč."
Úča: *blbý pohled* "Jo? A kam?" *arogantním tónem já-mám-stejně-pravdu-neotravuj*
Hif: "Taky na gympl, ale s humanitním zaměřením. Zvýšená hodinová dotace češtiny, dějáku, společenských věd, víc prostoru pro tyhle věci a tak."
Úča: *znechucený pohled* [Poznámka: Nechápu, vždyť doháje sama učí češtinu a OV, tak wha...?] A kde?
Hif: Praha.
Úča: *odmlka* A to je soukromá škola?
Hif: *suverénně* Nejsem debil, státní.
Úča: A myslíš, že se tam dostaneš?
Hif: Snad.
Úča: A vaši souhlasí?
Hif: Když seženu levnej intr, jim záleží jenom na tom.
Úča: ... *nějaké divné gesto rukama, očividně už neví, čím to zpochybnit, tak mávne rukou, jako že se s takovým tupcem nehodlá dál otravovat* Ta tady zůstane. *směrem ke třídě s povzdechem a pohledem alá "S tvrdohlavejma dětma je to těžký, co? Neposlouchejte ji.", s totálně ignorantským výrazem se konečně přesune k dalšímu*

Nikdo nás nikdy nepochopí.
(nnnn, muhaha)
Myšlení nás všech je prostě naprogramováno tak, abychom dělali to, co nám ostatní vymlouvají. Jsme prostě takoví, nemůžeme s tím nic moc udělat.
Nechceme.

(Všimli jste si, že tenhle blog začíná být jenom o tom, jak jsem na tom se školou? Sakra.)



Miluju jejich starý fotky. Pocit, že je všechno v pohodě, aniž by si to uvědomovali.

Propadlá dnem

7. listopadu 2012 v 22:28 | Hifi |  Odpadkovej koš
Hif si jde zase stěžovat, máte radost?

Všechno se na mě sype. Cítím se tak strašně unavená. Zítra má oficiální blog první narozeniny, tak jsem děckám slíbila kapitolu Osmičky, jakože bude předčasně, ať se něco děje. Mám z ní asi 6 řádků.
Celkově nemám nic z toho, co bych měla.
Přišel mi mail.
Od ředitele oné dokonalé školy.
Dost stručný.
Nemají intr. S žádným nespolupracují. Můžu jít do piče.

Dobrý den,
naše škola nespolupracuje s žádným internátem. Naši studenti jsou z Prahy a nejbližšího okolí.
S pozdravem
RNDr. Petr Viták
ředitel Karlínského gymnázia

Já nevím. Přestává se mi chtít cokoliv dělat. Tohle byla jediná motivace.
Já tady nemůžu zůstat. Prostě nemůžu. Nevydržím v tomhle městě, nevydržím se svojí matkou, se svým otcem, se svým bratrem. Nevydržím na škole, kde se sere na moje nejoblíbenější předměty. Co, nejoblíbenější, to je docela jedno, ale je to to jediný, co mi jde.
Na druhou stranu, právě jsem našla internát kousíček od svý školy, ale naprosto netuším, co je drahé a co ne - dělá to měsíčně devět stovek. Fakt nedokážu soudit, jestli je to málo nebo hodně. Je?
Umřu, umřu, umřu, umřu.
A nebo přežiju.
A nebo umřu v pátek, protože se mám naučit k 25 kamenům chem. vzorec, číslo tvrdosti, hustotu, vlastnosti, výskyt a použití.
Supeeer.

Dělat věci po svém

2. listopadu 2012 v 22:21 | Hifi |  fuck the world with...
Měla jsem potřebu založit rubriku s tím, co vlastně zvládám.
Haha, a tak jsem udělala co? Správně. Založila ji.
A někdy si myslím, že v tomhle jsem fakt mistr. Dělat věci po svém.

Protože víte co? Když už se má něco zesrat, s dovolením si to zkurvím sama.
Takže ne, hahahaha, nezůstanu na vašem zkurveném, se zaměřením na bižuli, chemii a fyziku, což jsou pro mě naaaaaprosto nepodstatné předměty, sockoidním, staromódním, nerespektujícím a navíc v pojeblém městě gymplu, děkuji pěkně.
"Hlavně nechoď jinam. Zrovna tebe by byla škoda."
Hahaahahhahha. Ano, já vím, že by mě byla škoda. Na tý škole, kde jsem teď.
Takže víte co? Ve 22:11 jsem odeslala ten pojebaný mail.
A jsem z toho úplně v háji. Nejsem si jistá, jestli tam ten otazník být měl, nebo ne. Taky jsem si neuvědomila, že už je tolik hodin, a podle ředitele bych už asi měla spát, ne? Ehm, taky nevím, jestli jsem to měla vůbec posílat řediteli. Neměla jsem to adresovat zástupkyni? Zástupci? Asistentce? Ekonomce? Nebo co takhle ředitelce školní jídelny? Víc kontaktů tam není. Naštěstí.
Ale fix řekla, že je to dokonalé, a z toho budu vycházet.
I když by mě asi lidi měli přestat chválit. Nedělá mi to dobře.
Ale na tu školu se dostanu.