Prosinec 2012

Ponížený

30. prosince 2012 v 3:00 | Hifi |  Písemnosti
Zdravím, dětičky *zapotácí se* Fakt se mi solidně motá hlava. Možná to bude tím, že už jsem se docela obstojně dlouho normálně nevyspala. But nevermind. Zítra jdeme s Janette na Hobita, viděl to někdo? o.O Recenze, co jsem zatím četla, byly krutě schízácky rozpoluplné.
Mám pro vás další povídečku, která tentokrát nemá věnování. Protože chci strašně moc lidem něco věnovat. Ale nejspíš je nejvíc ze všeho pro Jolly, protože mi pořád něčím dělá radost. A pro Ang, protože ji totálně miluju. Bejb, my dvě spolu rozkucháme Podstatu tak, že kdyby se to sepsalo, bylo by to delší než Podstata sama. A myslím, že nám to bude trvat tak týden. A taky pro koni, protože - hej, koni, došel ti vůbec můj dopis? o.O No prostě pro všechny, protože bych takhle mohla pokračovat donekonečna.
No, já jsem fakt totálně vygumovaná, tak, že nejsem schopná napsat ani hlavičku. Bude vám muset stačit fakt, že je to originální a sepsané v jeden jediný den, což je u mě fakt jako, totální úspěch. A že je teroeticky možné ukecat mě k pokračování, protože by z toho teroeticky mohla být dobrá kapitolovka. Hehe.

Warning: násilí, shounen-ai, vydírání; celkově asi 12+


Všichni tady umřeme

26. prosince 2012 v 17:56 | Hifi |  Odpadkovej koš
Je mi vždycky tak líto, když lidi nepochopí, co říkám a jak to myslím, ale zároveň je to strašně milý. Ten pocit, že čím víc se svěřuju, tím víc lidi matu a tím víc mám soukromí. Příroda forevr. To jako paradox.
Třeba ten nadpis. Je to věta, kterou říkám skoro pořád. Vlastně žádné skoro. Říkám ji pořád. Už asi rok. Hm, to asi víc, but nevermind. Nadává mi za to už i Janette. Na druhou stranu, to hlavně ona to musí poslouchat. Je to takovej můj reflex, říkat to skoro na všechno, že si z toho až děláme prdel, má to dokonce vlastní parodii, občas mi Janette i počítá, kolikrát za den to řeknu nebo tak. Ale nikdo vlastně neví, co to zmanená. Ani ona ne. (Možná ani já ne.) Ne že by to mělo nějaký super mega důležitý poselství skrývající klíč k oživení Kurta a Amy. Jenomže ono to kupříkladu není vůbec pesimistický. Prostě jen... tu všichni umřeme. Vlastně to může být dost dobře povzbudivé. Hej, všichni tu umřeme, tak si pospěšte a užijte si život, dokud ho máte! Nebo taky třeba, nebojte, umřeme tu všichni, nikdo v tom nebude sám! Nebo doprdele, ta učitelka je fakt kráva, buď ji zabijeme, nebo tu chcípneme, pojďme se spojit k té první možnosti! (Smrt sdružuje.) Je to... stížnost a sdělení a povzbuzení a hláška a pojebaná věta, které se nemůžu zbavit, protože neznamená nic a říká všechno.
Kupříkladu.
Pak mi všichni vyčítají, že jsem na ně strašně hnusná. Ale to 'Chcípni,' které říkám fakt totálně všem, (co tu umřou,) vůbec není hnusné. Prostě je to pro tebe jenom lepší, než mi něco říkat, kejmy. Ztrácíš čas, sereš mě a já tě nechci poslouchat, najdi si něco produktivnějšího, takže prostě chcípni, tvoje existence mě otravuje. No dobře, tohle hnusně zní. Ale já to tak nemyslím. Hm, super. Dokonce ani když to chci vysvětlit, tak to nedokážu.
Nevadí.
Vlastně tenhle článek píšu jenom proto, abych sem dala tohle:
so fucking amazing.

Jinak, jsou Vánoce a já mám chuť chodit po světě a říkat "No a?". Protože... no a? Nemám Vánoce ráda. Jako, ne že by mi vadila jejich vlastní podstata, ale trávit je s matkou, otcem a bratrem? Vážně? Když se nedokážeme ani v ten jeden jediný den nepohádat? Když se nabídnu, že teda ten stromek ozdobím, zeptám se, jaké barvy chtějí, všichni nechají výběr na mně a pak mě stejně strašně seřvou, že je modrostříbrný? A když další den trávíte s další rodinou a ten další znovu a znovu a zítra ještě někdo přijede a hele, je konec prosince, všichni se najednou musíme mít rádi, i když se jinak nesnášíme! Já nevím jak vy, ale já zvládám nenávidět (a milovat) celoročně.
A teď mě ještě chtějí vytáhnout někam ven na latte s tím, že celý den jenom sedím u kompu a nic nedělám.
Víš, mami, tak mi najdi něco lepšího. Tak mi najdi něco, co můžu v téhle domácnosti dělat a bude mě to bavit, kromě toho, že z ní budu utíkat.
Nevíš, co?
Úsměv.
^^

Jebe blog.cz, jebe i název a já žádný nemám a všechno je v háji a Err ho odmítá vymyslet xD

25. prosince 2012 v 21:45 | Hifi |  Písemnosti
Mám tu povídku.
(Teď můžete zavřít stránku, já s tím počítám :D Jen to potřebuju někde zveřejnit.)
Je pro Err k Vánocům. Miluju tě, bejb ^^ A fakt moc děkuju. Ta placka s Kayleigh mě položila na zem :D A ta s Ianem je fakt mrtěěě a... všechny jsou mrtěěě!
Bolí mě oči.
Hm, upřímně, ta povídka je nic moc. A to říkám, i když jsem ji po sobě nečetla, protože na to nemám sílu. Navíc mi blbne písmeno L, takže to možná podle toho tak vypadá.
Err, zlatíčko, dostaneš pár bojových úkolů :D Zaprvé musíš vymyslet název, protože mě fakt nci nenapadá, a taky potřebuju, abys opravila všechnu slovenštinu. Když budeš chtít, obetuj to celé :D A moc mě nezabij, prosím, ono je to fakt příšerné. A navíc všichni víme, že neumím slovensky. A navíc ty týpky totálně neznám. Aspoň už vím, jaké je to pro Keigh psát K-pop slash :D

Název: *proškrtnuto*
Fandom: RPS, moderátoři ČSMT :D (bylo to objednávka, aby bylo jasno!)
Autor: Hifi
Postavy: Martin Pyco Raush, Jakub Prachař, Martin Dejdar (a jakýsi osvětlovač, nebo tak něco) (a taky okurka)
Žánr: eehm... porno?
Upozornění: autorka je neustále vzduchem zfetovaná osoba a navíc jí blbne L, takže asi tak
Varování: PWP 18+
Prohlášení: Celý příběh je smyšlený a nebyl sepsán za účelem urážky či pomluvy zmíněných postav


Upečeme čaj a uvaříme sušenky?

21. prosince 2012 v 17:33 | Hifi |  Odpadkovej koš
DOPRDELEKURVATOJEVPIČITOTO.

Ehm, zdravím, děcka, hezké svátky a takové ty kecy.
Né, fakt, užijte si Vánoce.
Blog.cz nám přichystal vskutku úžasný dárek, nemyslíte? Taková hnusná, nepoužitelná, nepřehledná, nekompletní úvodní stránka s podivným velkým divným nevím-co-to-je-a-nevím-k-čemu-to-je nahoře, no kdo by neměl radost, prosím vás?
(přes 400 negativních komentářů za dvě hodiny, yeah, jsi fakt dobrý, Stando.)
K nadpisu: Nechápu pečený čaje prostě.

A všichni měli takovou radost, až zmlátili Santu.
(Ježíška si schováváme na doma.)
Santa a Standa fakt zní podobně, hm, hm.
Nom. Upřímně. Kdo má zkuč´šenosti jak s blog.cz, tak s blogspotem/bloggerem/estrankama/whatever? Sorry, tohle nedávám. Fakt ne. Už mě to nebaví. Nebaví mě AK, nebavěj mě témata týdne, nebavěj mě věčný aféry a Standův narcismus, doopravdy, vážně, nekecám.


________________velká tlustá čára__________________

Žijeme!
Ianužel.
No, nevadí.

Pamatujete, jak jsem psala, že je to s tou školou bledý? Hahahah. Ještě ten večer mi matka řekla, že so sorry, Hif, ale nebudu za tebe dávat tolik peněz, co kdyby sis radši koupila nový svetr?
(Is she fucking kidding me?)
Nom. Takže asi tak. Merry X-mas.
Víte, původně mi vůbec nešlo o tu školu. O žádnou. Původně mi nešlo o školu, abych byla přesná. Zezačátku šlo jen a čistě o to, že potřebuju intr, že potřebuju co nejvíc vypadnout od matky, že chci být co nejmíň doma, že ani to mě už nebaví, že jsem z toho všeho utahaná a na dně, poslouchat ji denně, vidět ji denně. A pokaždý jsou to ty stejný sračky.

Stojim v otevřenym okně, venku mrzne (až praští) a nohy mi upaluje topení. A mně se motá hlava. Paralen na ozdobu, korále jsou drahý, umyjem skleničky a napijem se znovu?

Ale pak. Pak jsem si tu školu prohlídla pořádně. A ona je to kurva fakt dobrá škola. A ne, není těžká. A ne, není soukromá. Jenom je daleko a matka řekla so sorry, Hif, serem na intr, kup si svetr.
Aha.
Hm, ta kurzíva se blbě vypíná. (Znamená to, že ji nemám zapínat?)
A teď tam nejdu.
Ale nasrala jsem se.
Nasrala jsem se na svoje spolužáky a jejich obličeje, nasrala jsem se sama na sebe, nasrala jsem se na všechny ty pojebaný učitele, co se mě mermomocí (what the word?!) snažej na tom gymplu udržet, nasrala jsem se komplet na všechno, ale ze všechno na světě nejvíc teď na tu pojebanou úvodní stránku blog.cz. A nezajímá mě, že ještě není hotová, Staníčku, protože to nijak nemění fakt, že je k ničemu.

A pod tím krásný bílým sněhem jsou
hovna.

Hm, hm.
Iane, radši to po sobě nechci ani číst.
Takže narychlo sestavenej záložní plán. Jiná škola. Blíž. První ročník obecnej gympl. Druhej až čtvrtej humanitní. Ájina, fránina a španělština. Tři hodiny denně dojíždění, minimálně. Krása. (Ironie, blázni.) Přijdu si domu třeba v osm a matku vyfuckuju s tím, že mám moc práce. A nebo přespím v knihovně. Jo, přespím ve školní knihovně. Přitáhnu si notebook a připojím se k wifi. Tak když jsem to oznámila Janette a řekla jen: "Fajn, tak mi dej stránky, půjdu s tebou,"

...why not?

Mrznu

11. prosince 2012 v 9:42 | Hifi |  Odpadkovej koš
Jednu nevýhodu ty moje pozdní příchody do školy mají: V tomhle počasí není postávání venku a čekání na další bus nic příjemného. Už je to sice skoro půl hodiny, co jsem se vyšplhala až sem a usedla za komp, ale stejně dokážu sotva psát, protože ty klávesnice jsou taaak debilní, moje prsty taaak nešikovné a prokřehlé a venku je taaaková zkurvená zima.

Včera jsëm nebyla ve škole.
Místo toho jsem si vstala v půldeváté, spolkla miliardu prášků ("A vem si ještě kinedryl! A vem si ještě paralen! A vem si ještě tohle a tohle a tohle!") včetně mých každodenních, adventní čokoládu, nasedla do auta a jela si to tři hodiny do Prahy. (S. Matkou. Na. Zadním. Sedadle. Vedle. Mě. Omfi.)

(A jednu výhodu mají dokonce i tyhle školní kompy - mají tu zablokované ty otravné reklamy.)

No, abych to trochu zkrátila, byli jsme na Dnu otevřených dveří mojí vysněné škole. Miluju ji čím dál tím víc a úměrně s tím ji víc a víc nemá ráda matka, samozřejmě.
Měla jsem se setkat s Ai, jenomže jsme se nějak blbě pochopily a Ai nešla dovnitř, mrzla venku a potom odešla.
Taky jsem se měla setkat s Ev, ale matka.
Někdy si říkám jenom že by mě měli zahrabat někam hluboko, hluboko, a v jádru Země roztavit.

Takže z toho nic. Jinak mi hned u vchodu dali bonbon přiřadili dva studenty - dokonce si pamatuju i jména! Lucka a Ondra. Jsem nejlepší. A vůbec si je nepamatuju jenom proto, že jsem si je zapsala, to né přece - a ti nás, resp. mě, provedli po škole. Tak trochu podle toho, jak se mi chtělo, takže jsme pořád chodili nahoru a dolů a pak si matka začala stěžovat. že je to moc velké bludiště -.-

Vypadá to hodně blědě a to mě deprimuje. Protože matka si myslela, že když mě tam dovede, asi tam budu chtít míň než předtím, nebo co. Protože já tam chci ještě víc, protože je tak škola tak dokonalááá. A je tam kam se zašít. ("Máme tady takový neviditelný patro. To bys prostě úplně normálně, jako, přešla. Někdy si myslím, že ho nemůžou najít učitelé.")
[Malá vsuvka: Neví někdo, proč učitelka křičí přin hodině "Já tu nejseeem"?]
Takže si nejsem úplně jistá, co budu dělat.